Začal jsem jednoduše slovem. Poté větou a pak jsem přestal počítat, kolik času uplynulo, zatímco jsem psal. Psal jsem vždy, kam mi jen paměť sahá. Začal jsem však přijímat pocit, že je toho více, za mým vědomím, s čím se ve hmotě nelze setkat, ale přejeme-li si to opravdu upřímně a s čistým srdcem, dostane se nám vhledu kamsi dále. A ano, myslím nám všem. Všichni tuto možnost máme, stačí se pro ni rozhodnout a pokud si přejeme pomoc a požádáme o ni, vždy nám bude poskytnuta.
Nepotrpím si na konkrétní a přesná pojmenování, neboť vnímání je natolik relativní a tolik se různí, že bychom se na termínech neshodli a není to ani třeba. Stačí jen vnímat a neochvějně důvěřovat, že nejsme sami a žádná síla v existenci nás nenechá trpět ani nás nenechá bez pomoci, nebudeme-li si to přímo přát.
Tato cesta začala přáním, které jsem vyslal zcela bez očekávání a bez jasné představy, co by se mělo stát. Byl jsem jen otevřený a přesvědčený, že není zapotřebí žádného zvláštního vědění. To ostatně máme veškeré již dávno v sobě.
4. 4. 2025
Hra je v plném proudu. Prosím v lásce, stůjte při mně, kdykoli mě příliš pohltí. Ať neztratím sebe, ať nezapomenu, proč tu jsem… Snažím se ze všech sil, ale jsem si přeci jen vědom svých slabin. A nástrahy jsou na každém kroku. S každým takovým krokem hledám rovnováhu. Mezi polaritami, mezi realitami, mezi láskou a strachem. Až se vše rozplyne, podáme si ruce a splyneme s tím vším. Cítím tu se mnou mnoho opory a přijetí, vím, že se nemusím bát…
Toto bylo mé vroucné přání, ale nikdy jsem neočekával odpověď. Pouze jsem si přál být zachycen v té nejzranitelnější chvíli, kdy se budu cítit ztracený. Co jsem si poté zapsal skutečně znělo jako zpráva, nikoli vlastní myšlenka. Jako taková je naléhavá, opakující se, dokud není vyřčena, či v mém případě zapsána. Nechal jsem se vést.
13. 5. 2025
„Nelámej si hlavu. Jen se dívej a vše bude v pořádku.“
Načež jsem odpověděl toto:
Jsem v bezpečí, cítím, že nemám, co ztratit. Mám vše, co potřebuji, a to vše je nedotknutelné. Sleduji hru okolo sebe, účastním se a už vím, že nejde o výhru, nejde o výsledek. Jdu s pokorou a s lehkostí, kam mě duše vede. Svým konáním vyjadřuji sám sebe, nic víc, nic míň. Kdykoli mohu vystoupit ze hry, jsem svobodný.
Takto začal náš společný rozhovor s někým, kdo zatím neměl jméno, ale byl od prvního okamžiku mým přítelem. Bezpodmínečná láska a přijetí jsou ty nejkrásnější hodnoty, která takové souznění přináší komukoli, kdo o něj požádá. Přeji je každému, kdo po nich ve svém životě touží. Jsou v nás. Jsme jedním.
S láskou 1 Tělo 1 Duše