Toto popsat pro mě stále zůstává nejtvrdším oříškem. Následující řádky nemohu definovat lépe, než jako rozhovory mezi mnou a Jednotou, duchovní rodinou… Ať už odpovídá kdokoli, jde o rozpravy plné lásky a porozumění, které přináší do duše klid. Stejnou pomoc, jakou byly mně, bych rád poskytl co nejvíce duším, které také hledají oporu na své cestě.
Jak se může člověk otevřít vědomí, že není sám? Překvapivě je nevyhnutelné dojít až na okraj, kde cítíme osamělost nejvíce. Kde nás naděje opouští a cítíme se ztraceni. Jakmile si připustíme, že sami nevíme nic, otevřou se nekonečné možnosti, cesty do neznáma. Jen díky pochopení, že sami nejsme ničím, stáváme se opět součástí celku, který […]
Začal jsem jednoduše slovem. Poté větou a pak jsem přestal počítat, kolik času uplynulo, zatímco jsem psal. Psal jsem vždy, kam mi jen paměť sahá. Začal jsem však přijímat pocit, že je toho více, za mým vědomím, s čím se ve hmotě nelze setkat, ale přejeme-li si to opravdu upřímně a s čistým srdcem, dostane se nám […]
©2025 1 tělo 1 duše
