Jinotaj v sobě tají něco jiného, než je na první pohled zřejmé. Pro mě samotného jsou tyto příběhy rovněž nejednoznačné a neumím interpretovat jejich přesný význam. A to je na tom tak skvělé! Každý nechť si sám vyloží tyto řádky po svém, žádný výklad není pravdivější než jiný.
Ani harfa, ani viola, žádný nástroj nevyluzoval kýžený zvuk, kterého se snažila dosáhnout. Zněl jí v hlavě mnoho dní, ale nebyla schopna ho identifikovat. Toulala se myšlenkami, a nakonec i hudebninami, aby přišla na původce toho prazvláštního zvuku. Mohl by to být nový tón, i nová melodie, jednoho dne třeba nová symfonie. Hlavou jí vířily divoké […]
Každý den se shledáváme s vědomím něčeho většího. Většího, než jsme sami. Ale nechceme tomu uvěřit. Vždyť kdyby tady něco bylo, dalo by se nám ukázat. Proč se skrýváš, když jsi tak obrovský, že mě přesahuješ? Přesahuješ veškerý svět, i mé vědomí? Na konci dne jsem si rád sedával k oknu a poslouchal hlas sýčků, co si […]
Jazyk je úchvatným a pozoruhodným nástrojem ducha. Docenil jsem to především ve chvílích, kdy jsem si mohl sám v mysli pojmenovat stavy, kterými jsem si procházel. V hlavě mi dále dotvářely určitý klid tyto pojmy, přestože byly nepřenosné. Vyslovil-li bych je, ztratily by se v husté materii. Nebylo by je čemu přiřknout. Vyzněly by a vlály ve větru […]
©2025 1 tělo 1 duše
