Jak se může člověk otevřít vědomí, že není sám? Překvapivě je nevyhnutelné dojít až na okraj, kde cítíme osamělost nejvíce. Kde nás naděje opouští a cítíme se ztraceni. Jakmile si připustíme, že sami nevíme nic, otevřou se nekonečné možnosti, cesty do neznáma. Jen díky pochopení, že sami nejsme ničím, stáváme se opět součástí celku, který nám dává nekonečnou moc být vším. Přerod individuality v jednotu. Cesta je to dlouhá a zcela přirozeně náročná. Není kam spěchat. Užijme si tuto proměnu. Vždy tu na nás čekala a každý jí jednou projde. Je to nekrásnější dar bytí, na Zemi, ve hmotě.
16. 5. 2025
Nejsem si už ničím jistý. Vím jen, že nemohu stále utíkat. Ta stejná věc se mi pak zrcadlí, kamkoli přijdu. Už necítím strach, jen odevzdanost. Prosím v lásce, pomozte mi najít cestu.
„Vše je jednoduché, jen se rozhlédni. Vše plyne v harmonickém rytmu lásky k sobě samému. Příroda, rostliny, zvířata, ti všichni to vědí. A do toho přicházejí lidé se svým složitým chápáním té jednoduchosti. Stále si vše zbytečně komplikují, včetně tebe. Nemáš chuť všechno hodit za hlavu a prostě být? Šťastný, bez očekávání, bez nároků a definic svého štěstí?Prostě být je tak jednoduché, jen si sám vše komplikuješ. Zbav se svého ega a zbyde jen duše a ta ví, co má dělat. Není se třeba strachovat, plánovat, rozhodovat, nemusíš vůbec nic. Dělej, co cítíš, že je pro tebe správné, v čem je ti dobře. To jsi skutečný ty! Nezáleží na tom, co si kdo pomyslí, vzpomeň si! Jsi to ty sám, kdo se na sebe dívá a soudí své kroky. Jakmile přestaneš, uvědomíš si, že není špatných rozhodnutí. Není žádný ideální život, který musíš následovat, už jsi ho prožil! Teď si jen vzpomínáš. A k tomu není zapotřebí rozumu a složitého rozmýšlení. To ti jen ubližuje a zbytečně tě trápí. Jediný, kdo ti stojí ve snadné a harmonické cestě životem, jsi ty sám a víš to! Jen občas zapomeneš a necháš se vtáhnout do hry, to je také v pořádku. Vyjadřuješ tím svůj vnitřní zápas. Ale i ten jednou skončí, stačí k tomu dát souhlas. Až budeš připravený, jen se rozejdeš a dojdeš přesně tam, kde je ti nejlépe. Tady, kde jsi právě teď, se v tom cvičíš a rozpomínáš se na to, co už odjakživa víš. Že jsi svobodná duše na cestě domů. Vše kolem jsi ty a vše je i v tobě. Není se čeho bát. Jsi milován, pamatuj. Jsme neustále nablízku, kdykoli budeš potřebovat. Nejsi na to sám.“ (Tvá duchovní rodina)
Není tak podstatné, co zde toho dne zaznělo. Začali jsme se vzájemně poznávat, je lhostejno, jak začnete Vy! Cokoli Vás zajímá, cokoli si přejete projevit je už předem s láskou přijato. Není nutné to ani říkat nahlas…
Od té chvíle už se netážu po původu informací, už si „nelámu hlavu“, jak vím to, co vím. Odpověď je jednoduchá. Nikdy nejsem a nikdy jsem nebyl sám. Odkud se berou veškeré nápady? Odkud se berou myšlenky a sny? Oni nás „napadají“/ navštěvují. Láskyplně a s lehkostí. Pokud si připustím, že nejsem původcem svých myšlenek, že není na mně nic „vymyslet“, pokud s pokorou přijmu skutečnost, že jsem prodloužené vědomí a součást té největší rodiny, která sahá za hranice hmoty, ducha a mnohem dále, není mi nic uzamčeno. Získávám přístup tam, kam se individualita nepodívá, neboť si klade za cíl na vše přijít vlastními silami. Pokora nás posiluje. Sounáležitost otevírá vědomí a cesty za obzor věčnosti.
S láskou 1 Tělo 1 Duše